Za svou 45 let dlouhou kariérní dráhu stihl David A. Wilson v nevelkém městečku Provo v americkém Utahu vybudovat jednoho z nejrespektovanějších výrobců reprosoustav na světě a přesto zvládl firmu udržet pod rodinnou kontrolou a dnes, nedlouho po jeho skonu, ji stále řídí jeho syn a žena. Vždy si zakládal spíše na nekompromisně pojatých, vizuálně i technicky originálních koncepcích, které s sebou nesly také mimořádné cenovky i působivé rozměry - až druhá dekáda 21. století přinesla do portfolia Wilson Audio skutečně kompaktní regálovky, model TuneTot (což by ve volném překladu mohlo být něco jako "hudební mrně").

O přístupu firmy ke konstrukci dobře vypovídá i pojmenování vývojového týmu - Wilson Special Applications Engineering, což by se možná více hodilo pro subdodavatele NASA, než pro výrobce reprosoustav. TuneTot jsou doposud nejkompaktnější reprosoustavy firmy, přesto zrovna úplně malé také nejsou - váží něco přes 13 kg při výšce 37,7 cm, šířce 21,9 cm a hloubce 25,9 cm, čímž spadají do řekněme standardních vod.

Na pohled jsou ale TuneTot rozhodně klasické Wilson Audio - výrazná barevná provedení ozvučnic s ostrými, technicistními tvary, s lomením hran v přední části nebo třeba měkká látka, která obklopuje oblast vysokotónového měniče, kolem kterého je vykrojena v hvězdicovém tvaru, to všechno jsou jasné rysy americké firmy.

Pod tweeterem je vsazený středobas klasického typu, jeho koš je krytý kroužkem z firemního kompozitu X, u něhož si lze zvolit libovolnou barvu - i sám kroužek je ale příplatkový, tak jako poměrně mohutná antivibrační základová deska ISOBase, na které mají ideálně reprosoustavy stát. Jsou totiž skutečně navrženy pro to, aby primárně stály v policích, na linkách, skříňkách a podobných místech, navíc optimálně poměrně blízko zadní zdi.

Velkou část zadní stěny tvoří kovová deska s označením modelu (na ní je uvnitř frekvenční výhybka) a hluboký zlom tvaru V, v jehož spodní části jsou vsazeny reproduktorové terminály, mířící vzhůru a v horní části naopak ústí štěrbinový bassreflex, foukající vzduch směrem dolů.

Reproduktorové osazení i součástky použité ve frekvenční výhybky vychází z modelů Alexx a Sabrina, stejně jako materiál použitý pro ozvučnici. Ozvučnice je vyrobena z firmou vyvinuté kombinace kompozitních materiálů X a S a byla vyvíjena pomocí laserového měření vibrací s přesností na miliardtinu metru, takže tloušťka i tvar skříně zajišťují precizní tlumení nežádoucích rezonancí a tedy i prakticky nulové zabarvení zvuku.

Tak jako vyšší modely firmy, i TuneTot lze "zaostřit", tedy nastavit jejich pozici tak, aby zvuk obou reproduktorů byl optimálně sladěný v časové doméně. To je bod, který ve Wilson Audio staví nade vše ostatní.

Nejvyšší tóny u TuneTot vyzařuje impregnovaná hedvábná kopulka o průměru 2,5 cm, sekunduje jí 14,6 cm široký prořezávaný kónus membrány z papírové drti. Vysokotónový reproduktor pracuje ve vlastní uzavřené komoře, většina vnitřního objemu skříně tak patří jen středobasu.

Výrobce udává frekvenční odezvu v rozsahu 65 - 23 000 Hz (+/- 3 dB), charakteristickou citlivost 86 dB / W / m a jmenovitou impedanci 8 ohm s minimem na 6,6 ohmu, což by mělo znamenat, že TuneTot budou na poměry Wilson Audio neobvykle "přátelské" k zesilovačům.

TuneTot jsme poslouchali v pražském showroomu Voix, kde jim dělal společnost dělený Parasound P6 / JC 5, alternovaný Parasound Hint 6 nebo D´Agostino Classic 2, řízený jak přes Parasound, tak přes PS Audio DirectStream DAC Jr nebo přes druhý zdroj signálu - kombinaci PS Audio DirectStream Memory Player a DirectStream DAC. Napájení řešily kabely PS Audio a pračky PS Audio PowerPlant P15. Propojovací a reproduktorové kabely dodaly značky Audio Art a MIT. Porovnávat jsme mohli s Wilson Audio Sabrina nebo GoldenEar Triton Two+, Triton Three+ a dalšími.

Co stojí za extra zdůraznění, to je umisťování TuneTot v prostoru - výrobce jasně říká, že jsou určené k posazení na komody, do polic a dalších "lifestyle" pozic, ideálně také v relativní blízkosti zadní zdi. Nutno říct, že nalézt "funkční" pozici v akusticky dobře odladěném prostoru nám zabralo celkem dlouhou dobu a to jsme měli k ruce i sluch Jiřího Petráka. V tomto ohledu jsou TuneTot naopak typickými Wilsony, které potřebují velkou péči a trpělivost s posouváním doslova po centimetrech. Nebo, pochopitelně, ještě lépe odbornou instalaci od toho, kdo prošel školením od Wilson Audio.

Od regálovek této cenové hladiny bez diskuse čekáte prakticky perfektní bas, překonávající běžné dojmy. Už od zvukaře tak trochu zdůrazněnou basovou linku v "No Sanctuary Here" Chrise Jonese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14) malé TuneTot ještě více zdůrazní, tlačí na pilu řádně a jejich bas je tuhý, pevný, snad až trochu tvrdý a mimořádně dominantní. Není až tak hluboký, byť na obsažení tónů v této nahrávce vlastně stačí - stojí za tím určitě i onen pocit výraznosti a tahu na branku. Brouknutí jsou ale skálopevná, skvostně a precizně definovaná, je to bas snad trochu technicistní, ale bezesporu brilantní. Právě na spodních frekvencích je pak extrémně znát každá změna polohy - příliš daleko od zdi a bas nebude žádný (prakticky doslova), příliš blízko a spodní tóny se rozostří a znejistí.

Pokud jste fandové transparentnosti a energičnosti v až koncertním slova smyslu, tak vás určitě dostane stření pásmo - vokál Sophie Zelmani v "How it feels" ("Dali CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939) zněl v mimořádně transparentním podání; bylo to silné, zřetelné a energické, skutečně jako na precizně amplifikovaném koncertu. Precizní a až krystalicky čistý, to jsou charakteristiky zvuku, které se vynořují ve v podstatě každém okamžiku, který s TuneTot strávíte. Čistota je prostě excelentní, o tom žádná - středobas pracuje jako skvěle rychlý píst, dokáže se pohnout i zastavit s nebývalou samozřejmostí, z čehož plyne perfektně konkrétní přednes, zaostřený a vytažený kupředu.

Neupejpavost TuneTot provází také na nejvyšším konci frekvenčního rozsahu, takže činely z "Hello Dolly" Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166) byly velmi přítomné. Stále trochu tvrdší a nekompromisně konkrétní zvuk skvěle diferencuje velikost jednotlivých činelů, nechá vás vychutnat texturu i jemné, dlouhé a přesto nevyumělkované dozvuky. Ona jistá nevyumělkovaná přímočarost a syrovost ale nepůsobí agresivně, byť se bez příkras dozvíte o limitech svého systému a nahrávek.

Můžeme-li soudit z různých kombinací, jsou TuneTot poměrně háklivé na zvolenou elektroniku, ne nepodobně jako na zvolené místo. Když ale zvolíte dobře (což znamená třeba zmíněný dělený Parasound, ale naopak jistě ne třeba taktéž zmíněný Hint 6) a udržíte tak reprosoustavy pod kontrolou, nabídnou na danou velikost výjimečnou energičnost v "Kote Moun Yo?" (Markus Schwartz a Lakou Brooklyn | "System Solution" | 2019 | Nordost). Perkuse jsou výbušné, razantní, důrazné a v každé chvíli cítíte tah na branku. Není to zvuk veliký a hromový, v tomto ohledu jsou to pořád relativně kompaktní regálovky, ale precizní zaostřenost a vlastně až neuvěřitelná síla, kterou umí TuneTot předat, vás o dynamiku na makro i mikro úrovni neošidí, přesně jak si to high-endový segment žádá.

Ony jasné dominantní zvukové charakteristiky, tedy pevnost, konkrétnost, jistá dopřednost a snaha o maximální energičnost vám otevřou každou skladbu jako pytlík buráků. Je tu snad až trochu nutkavá snaha propracovat se až k nejzazším detailům, což vám ale předestře třeba v Rutterově "Nativity Carol" ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) i ten nejjemnější záchvěv ozvěny kostelního prostoru a další nuance. Je to přednes mimořádně pečlivě artikulovaný, zaostřený a konkrétní, s fascinující transparentností. Není to zrovna audiofilská jemnost nebo takový ten uvolněný nadhled, tady je prostě dominantní tah na branku a skutečnost, že máte vše jako na dlani.

Prostor hudební scény v "Englishman in New York" od Stinga ("Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) bude jen a pouze tak dobrý, jak dobře a přesně si reprosoustavy seřídíte. Samozřejmě, že z lifestylového úhlu pohledu, pokud budou TuneTot někde v polici či kuchyni (tak jak nabádají produktové ilustrační fotky), je tato charakteristika tak trochu irelevantní, pokud ale budete chtít soustředěně poslouchat, dbejte na skutečně dokonalé seřízení. Protože jedině tak dosáhnete té působivé koherence, čistoty a soustředěnosti s trojrozměrnou lokalizací nástrojů, jakou v této cenové třídě prostě už nutně vyžadujete. Když už si ale vše sedne, tak vše drží pohromadě, nástroje mají pevné a jasné kontury a oddělení a je tu přiměřená velikost nástrojů i scény celkově.

Na Smetanově cyklu "Má Vlast" v nahrávce London Symphony Orchestra pro Bowers&Wilkins Societz of Sound bylo jasně znát, že TuneTot jsou laděny na krystalickou čistotu, fascinující transparentnost a energičnost, která bere dech. Není to jemně plynoucí hudební zážitek, není to o uvolněné prezentaci delikátních detailů - tady zvuk jde na tělo, technicky precizně, trochu tvrdě, ale s nezdolnou silou, s výrazností a dynamikou přesahující očekávání daná velikostí. Zvuk nicméně ani přes onu velkou důraznost a švih není unavující a ani několik hodin poslechu nás nedonutilo snižovat hlasitost - spíše naopak, čistota a až chtivý zvuk Wilson Audio si přímo žádají o hlasitější a hlasitější poslech a ono to jde, protože ani malé TuneTot se prostě "nezlomí".

Regálovky Wilson Audio TuneTot mohou být tím nejdostupnějším, co si od této věhlasné firmy můžete pořídit, ale stále to znamená citelný zářez do bankovního konta, zejména ve chvíli, kdy si dopřejete i (vcelku ne úplně zbytnou) základovou desku a esteticky žádoucí krycí kroužek středobasu. Pokud vás ale nedemotivuje cenovka nebo nutnost pečlivě (a to opravdu pečlivě - tak pečlivě, že vedle toho připomíná umisťování prakticky jakýchkoliv jiných regálovek jen vágní pošoupávání místností) je umístit, tak jsou TuneTot originálními zástupci kategorie malých dvoupásmovek. Jsou mimo jiné také etalonem toho, kolik energie, kolik dynamiky a kolik detailu lze z podobně kompaktního systému dostat. Rozhodně to nejsou reprosoustavy, kterým lze přes vší technickou excelenci říci univerzálně "ano"; musíte si je zažít a teprve pak je milovat či zavrhnout - nic mezi možné není.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, s akustikou řešenou stavebními úpravami i výrobky Vicoustic

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Reprodukce u TuneTot skutečně začíná na slibovaných 65 Hz, nicméně v mnohem širší toleranci, než jakou definuje výrobce - do té se reprosoustavy (pravda, ve volném prostoru, což neodpovídá doporučované poslechové pozici) "vtěsnají" až v pásmu 180 - 20 000 Hz. Je tu patrné výrazné zdůraznění "hezkých" frekvencí kolem 110 Hz, v reálu plně zahrané tóny najdete kolem 75 Hz a výše. Wilson Audio obecně nejsou na naměřených křivkách žádným ideálem "rovného" měření, což ale bývá typické chování produktů této firmy. V ose je vidět, že přechodová frekvence měničů je na cca 2 800 Hz a v ose je třeba dbát na větší než metrovou vzdálenost poslechu, aby se pásma správně spojila (což je vidět na měření mimo osu).

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Naladění bassreflexu lze odhadnout z prvního sedla na křivce na hodnotu cca 85 Hz, reprosoustavy se drží nad úrovní 7 ohm a křivka je čistá, zjevně pečlivě kompenzovaná. Čistota prostá artefaktů nějakých vibrací nebo rezonancí je zřetelná i u elektrické fáze. TuneTot budou překvapivě snadnými partnery pro zesilovač, což u Wilson Audio rozhodně není obvyklé.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkné zpracování

+ možnost řádně si přizpůsobit vzhled

+ dynamika a energie

+ monitorový detail

+ možnost přesného seřízení

ZÁPORY

- cena je opravdu nestřídmá

- jsou citlivé na elektroniku i prostor

--- --- --- --- --- 

Napsal: Daniel Březina

Zdroj: https://www.hifi-voice.com/