Američané z Rogue Audio patří mezi tak trochu starosvětské firmy z Nového světa – možná kráčí (tak jak je to u tamních výrobců celkem obvyklé) za trochu jinými estetickými standardy, než jaké preferují poměrně vybíravé evropské oči, ale konstrukčně lze jejich přístup pochválit, snad i právě pro ten až staromódně „předimenzovaný“ přístup k součástkám. Podstatou jejich portfolia jsou pak elektronkové zesilovače, třeba jako je střední integrovaný model Pharaoh.

I když ona to vlastně není tak úplně pravda – poměrně robustní zesilovač Pharaoh v sobě totiž kombinuje elektronkovou sekci předzesilovače a koncový stupeň s polovodiči s oním nejčastějším cílem získat to nejlepší z obou světů.

Čelní panel zesilovače je poměrně tlustý a hezky opracovaný, prostý ostrých hran – to spolu s velkým oválem uprostřed, skrze který je vidět subšasi s integrovanými ovládacími prvky, možná působí oním poněkud esteticky neevropským stylem. Zbytek skříně je pak materiálově relativně obyčejný, ale nikde není vysloveně problém s hodnotou použitých materiálů – je to skutečně takový typicky americký přístup.

Vpředu dominuje podobě velký otočný ovladač hlasitosti, doplněný ještě dvěma menšími variacemi – vlevo pro přepínání mezi vstupy, vpravo pro úpravu vyvážení kanálů. Jsou tu ještě dvě zasazená tlačítka – to vlevo aktivuje procesorovou smyčku a to druhé „unity gain“, neboli srovnání úrovně vstupu s úrovní výstupu. Mimo zmíněný ovál je na čelním panelu ještě dvojice tlačítek, jedno pro zapnutí celého přístroje a druhé pro jeho přepnutí do role sluchátkového zesilovače – toto druhé logicky doplňuje zdířka pro připojení sluchátek.

Zadní panel je pojatý technicky jednoduše, ale dostatečně přehledně. Reproduktorové terminály jsou v horních rozích, kousek od těch pro pravý kanál najdete cinchový vstup pro MM / MC přenosku (s možností uživatelské úpravy parametrů, byť nikoliv nějakou pohodlnou formou (na to chybí displej, software apod.) v moderním duchu, ale pěkně postaru až odkrytováním zesilovače.

Navzdory velkému počtu konektorů v prostřední části zadního panelu je tu jen pětice vstupů (plus zmíněné phono) – čtyři linkové cinchové a jeden v podobě XLR konektorů. Další čtyři páry cinchů totiž slouží jednak jako výstup regulovaný, jako výstup linkový a pak jako vstup pro procesor / výstup z procesoru.

Když pohlédnete dovnitř, spatříte poctivě dimenzovaný toroidní transformátor, doplněný ještě o jeden menší, spatříte tyčku, která přenáší pohyb z knoflíku pro výběr vstupu na mechanismus v zadní části skříně a pak celkově čisté provedení obvodových desek.

Jsou tu dvě předzesilovací elektronky 12AU7, doplněné výkonovými moduly Hypex, které ale prý nepoužívají spínaný napájecí zdroj, ale plnohodnotně dimenzovaný lineární. Elektronky krom předzesílení obstarávají také sluchátkový výstup. Díky Hypex modulům má Pharaoh výkon tučných 185 Wattů do 8 Ohm, respektive 350 Wattů do poloviční zátěže. Ještě stojí za to říct, že zesilovač váží 17,7 kg při nadstandardní šířce 46,4 cm, hloubce 45,7 cm a výšce 16,5 cm.

Poslouchalo se v pražském studiu Voix, kde zesilovači dělaly společnost reprosoustavy Wilson Audio Sabraina a systém postavený kolem komponentů PS Audio – střídaly se modely DirectStream Memory Player, DirectStream DAC, Power Plant P20, BHK Signature Preamplifier, BHK Signature 300, ale i řádka komponentů od Atoll – PR200 Signature / AM200 Signature, INT300 nebo třeba také Rogue Sphinx v2. Propojeno bylo kabely Audio Art.

Už od prvních okamžiků, kdy zafuní varhanní „Toccata BWV 565“ Johann Sebastiana Bacha („Audiophile Test“ | 2008 | ABC Records | HD-150) je patrné, že celý zvuk má zřetelně „lampové“ ladění – bas je měkký, hodně poddajný a vláčný, ovšem trochu mu přeci jen schází fyzická důraznost. Zesilovač hraje hebce a hodně uklidněně, jemným, je to bas kulatý, ale už dobře strukturovaný a dobře čitelný, byť ne zrovna mohutný.

Líbezné, barevné a hebce hladké podání je zřetelné i ve středním pásmu, ani poněkud říznější vokál v „May You Have Happiness“ („Golden Lips“ | 2009 | ABC Records | HD-121) nesklouzl za žádných okolností k nepříjemnosti. Je to krásně „analogový“ zvuk, poměrně plný a laskavý. Navzdory tendenci hrát „hezky“ ale Pharaoh poskytuje i dobré rozlišení, jsou tu patrné i jemné ambientní dozvuky a také ty křehké jemnůstky – není to analytické rozpitvávání mikroinformací, ale přesto jich je dostatek.

Také na výškách je zvuk zesilovače velmi kultivovaný, velmi jemný, dobrý v objemu i čistotě. Řízný činel v „So What“ Milese Davise („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byl zcela prostý té agresivní hrany, ohlazený a zjemněný, nicméně pěkně znělý. Je to zvuk lehký, hebký, zaznívající se snadností. Objemu je tak akorát, charakterem ale zapadá do celkového zvukového ladění.

Pharaoh se hodí spíše ke komornější, klidnější hudbě, u rázné a dynamické „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Stereo Test Records“ | 2014 | ABC Records) trochu chyběla ta fyzická důraznost a výraznější výbušnosti, kontury jednotlivých dopadů paličky, ohraničení jednotlivých zvuků a jejich pevnost jsou ovšem dobré, taktéž nejde o nějaký těžkopádný zvuk. Jako kdyby zesilovač akcentoval ladění na příjemnost a jaksi intimní poslechový zážitek, spíše než dravost a dramatičnost.

Zesilovač nicméně umí opravdu pěkně zprostředkovat instrumentálně jednodušší skladby, jako je třeba „Jacob’s Dream“ od Alison Krauss („Hear the Difference“ | 2012 | ABC Records | HD-148a) – tam si užijete velmi dobrou přehlednost a takovou nenucenou organičnost, s níž zvuk prostě plyne, line se a dá se poslouchat jen tak s lehkostí. Čistota je solidní, proporce nástrojů i vokálu působí realisticky, i tady ale čekejte spíše uhlazenou, laskavou zvukovou charakteristiku.

„Wasser Musik“ Georg Friedricha Händela („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byla roztažená v pěkných proporcích, možná i lehce nadprůměrných. Pokud Pharaoh něco umí opravdu hezky, tak je to právě vytažení hudby z reprosoustav a její spojení kolem vás. Lokalizace jednotlivých instrumentů a sekcí není přímo holografická, ale pravolevá i předozadní organizace je dobrá, jak už by tak měla být v této vysoké cenové třídě.

Cohenově „In My Secret Life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2016 | ABC Records | HD-177) by snad bylo bývalo slušelo trochu důraznější a výraznější podání kopáku, jeho větší údernost a hmotnost. Celkově ale příjemný charakter Pharaoh uklidněné hudbě sluší, nechává jí vyznít takovým uvolněným, jemným, sladce proplouvajícím způsobem. Je to opět takový ten intimní, líbezný, pocitově barevný a nekonfliktní poslechový zážitek.

Model Pharaoh je pro Rogue Audio jakožto pro speciality na elektronkové konstrukce zajímavým experimentem – je pak zajímavé, jak se jim podařilo navzdory osazení jen minimem lamp a naopak použití moderních zesilovacích modulů třídy D zachovat ten subjektivní pocit elektronkového zvuku. Pharaoh má velmi vysoký výkon, ale přesto se zdá být zvuk hlavně jemný, klidný, kulatý a decentně umírněný. Nejlépe se Pharaoh dařilo ve společnosti jemné, komorní hudby, kde může vyniknout její harmoničnost, naopak u tvrdé nebo hodně komplexní hudby bude možná scházet trochu důrazu a trochu „drsnosti“. Celkově může nicméně Pharaoh nabídnout zajímavou charakteristiku pro kohokoliv, kdo má citlivé reprosoustavy a hudební sbírku, v níž dominuje akustická či vokální hudba.

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobré rozlišení

+ velmi příjemné ladění pro komorní hudbu

+ dobrý soulad analytičtějších tranzistorů s „pěknými“ elektronkami

ZÁPORY

- trochu chybí drajv a živost pro rock nebo komplexnější hudbu

--- --- --- --- ---