Severoamerická značka Paradigm patří už od založení roku 1982 k pilířům kanadského hi-fi - navíc jako jeden z nemnoha výrobců zůstává plně věrný heslu "Made in Canada", protože v rozlehlé továrně kousek od Toronta probíhá po celou dobu existence nejen prvotní návrh, ale i veškeré vývojové práce a hlavně i výroba (tedy čestně přiznáno až na drobné výjimky u nejlevnějších řad v minulosti). Střední třídu představuje v katalogu série Prestige, které vládne mohutný sloup 95F.

Přes opravdu mohutnou stavbu (na výšku mají ozvučnice z bytelných bezmála dvoucentimetrových MDF profilů 113,7 cm, na šířku 33,7 cm a do hloubky 43,5 kg, přičemž váží už poměrně signifikantních 31 kg), zdůrazněnou ještě robustními kovovými nohami s masivními antivibračními puky, působí díky jednoduchým, vlastně čistě pravoúhlým a nekomplikovaně klasickým křivkám i velké Prestige 95F poměrně decentně. Nelze nepochválit solidní výrobní provedení, pěkná dýha i lak v kombinaci s dobře zpracovanými kovovými prvky (ať už jde o zvukovod tweeteru, okrasné krycí rámečky wooferů nebo již zmíněné kovové profily sloužící jako základny) prostě působí hodnotně adekvátně cenovce.

Zepředu vidíte klasicky "vysázené" pole čtyř reproduktorů, nahoře malý tweeter a pod ním tři naopak poměrně velké woofery. Také zadní stěna dává světu najevo nemalé proporce reprosoustav - v horní části je jeden výdech bassreflexu, spojený s informační tabulkou v jedné kovové ploše, zhruba v prostředku výšky se pak nachází druhý bassreflex. Další (tentokrát neúplný) kovový kroužek se nachází u paty ozvučnic a jsou v něm vsazeny dva páry pěkných terminálů.

Zajímavé je uchycení všech zmíněných měničů; jednak je přední deska z MDF tlustší (místo dvou má skoro tři centimetry), jednak jsou všechny reproduktory montované zezadu a uchycené přes systém SHOCK-MOUNT, který pomocí tlumících materiálů zajišťuje klidnější pracovní podmínky, kdy se energie z kabinetů vrací zpět do měničů v minimální míře.

O nejvyšší frekvence se stará kopulka typu X-PAL - jde o hliníkovou kopulku průměru 2,5 cm, schovanou za perforovaným krytem, sloužícím jako fázový nástavec a snižující zkreslení v nejvyšších tónech. Reproduktor je chlazený a tlumený objemem ferrofluidu.

Středům je vyhrazena membrána kónického tvaru s průměrem 20,3 cm. I tady je použita technologie X-PAL, která staví na použití hliníkové membrány. Membrána je spojena se závěsem typu Active Ridge Technology, vyrobeným ze středně tvrdého vlnitého gumovitého materiálu. O pohon membrány se stará kmitací cívka s průměrem téměř čtyř centimetrů. Dle dostupných parametrů dva další zcela identické měniče vyzařují také basové frekvence.

Měniče jsou spojeny do dvou a půl pásmové koncepce, frekvenční výhybka druhého řádu má nastavené přechodové body na 400 a 2 000 Hz. Výrobce uvádí pracovní frekvenční rozsah 37 - 20 000 Hz (+/- 2 dB), impedanci "kompatibilní s 8 ohmy" a charakteristickou citlivost 94 dB (v místnosti).

Sloupek Prestige 95F jsme poslouchali v pražském studiu Voix, kde jim společnost dělaly dvě diametrálně odlišné sestavy, byť se společným zdrojem signálu, kterým byl PS Audio DirecStream Memory Player / PS Audio DirectStream DAC. V první setavě pak hrál Parasound JC 2 BP a Parasound JC 5, v druhé Rogue Audio RP-5 s monobloky Rogue Audio M-180. Napájeno bylo přes PS Audio PowerPlant P12. Propojeno bylo kabeláží PS Audio pro napájení a Audio Art u signálových a reproduktorových kabelů. Srovnávali jsme s modely Prestige 15B a pak s GoldenEar Triton Reference, GoldenEar Triton One a GoldenEar Triton One.R.

Při spojení s Parasound byla baskytara Marcuse Millera v "Power" ("M2" | 2001 | Telarc | CD-83534) úderná a utažená, poměrně razantní a energická, nicméně spíše přesná a konkrétní spíše než šťavnatá a bohatá tak, jak by velikost reprosoustav sváděla očekávat. Dobré pak bylo i oddělení jednotlivých tónů a celková kontrola; reprososutavy hrají poměrně svižně, jaksi celkově bez přehánění a bez exhibování. Zapojte ale Rogue a ačkoliv basy se maličko uvolní v konturách, zato ale hluboké tóny získají šťavnatost, barevnost a hutnou váhu, je to bas plnotučný a přitom stále pod kontrolou, trochu suššímu zvuku Paradigm lampový dotek vysloveně sluší.

Ve stejném duchu lze popsat i souznění s oběma sestavami ve středním pásmu. Parasound nechá hlas Bobbyho McFerrina v "Hush Little Baby" ("Hush" | 1992 | SONY Masterworks | SK 48177) zaznít opět bez zkreslování a jen s minimem vlastního charakteru, Paradigm se tomu snadno přizpůsobují a hrají se solidní čistotou, ani stísněné, ani moc rozmáchlé, prostě zkrocené a neutrálně realistické, s dobrým, ale neexponovaným detailem. Zapojte ale do hry Rogue s jeho velikostí a ačkoliv trochu té vlastně výtečné transparentnosti se rozplyne v lampové hřejivosti, hlas získal na tělesnosti, plnosti a velikosti, byl živější a přesto i přes teplo elektronek bylo cítit, že Prestige 95F zůstávají spíše disciplinované a maličko techničtější.

Kov vysokotónového reproduktoru nepřekročil hranice ostrosti ani ve spojení s Parasound, činel v Brubeckově "Take Five" ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) byl pěkně jasný, znělý a výrazný, aniž by nicméně působil jakkoliv ucinkaně. S Parasoundem se Prestige 95F drží velmi neutrálního podání, tonalita je přesvědčivá a přes onen pocit výrazné přítomnosti nejvyšších frekvencí nemáte pocit, že by se draly dopředu nějak nepřiměřeně. Paradigm nabízí v nejvyšším pásmu dobrou čitelnost, ač to není analytické soustředění na nuance. Zajímavé je, že ani s Rogue se v zásadě podání příliš nemění, jen jako kdyby činel měl větší tělo (a obecně má prostě zvuk větší proporce a větší váhu).

Proporce Prestige 95F možná tak trochu podsouvají myšlenku, že by dynamika měla být odvážná, faktem pak je, že živost nástrojů zvládají Paradigm v "Two Bass Hit" Dizzy Gilespieho ("Night in Tunisia" | 2006 | Bluebird | 82876 84866 2) s klidem, byť s jakousi mírnou utažeností a střídmostí, prostě opět bez exhibic a bez tlačení na pilu. Tedy minimálně s elektronikou Parasound, která je drží velmi pevnou rukou "ve fazoně". To Rogue, ten se nestydí se svým zvukem prosadit a Paradigm ukazují, že když se správně spojí, mají drajv "jako kráva", prominete-li ten výraz, že dokážou být výbušné a přitom pěkně mohutné. V dynamice jakožto i ve všem jiném mimořádně poddajně kopírují charakter připojených zesilovačů.

"Tribal Dance" Peter Green Splinter Group ("Destiny Road" | 2010 | Snapper Music | SBLUECD055) ukázala, že Prestige 95F dokážou udržet zvuk pěkně pohromadě, přitom ale nesahají k nějaké tvrdosti, ač lehce techničtější přednes jim rozhodně je vlastní. Kontrola je dobrá pěkně odspoda, kde je bas důstojný a dobře konturovaný mnohem spíše než velký a hutný a vůbec jako kdyby Paradigm kladly důraz hlavně na celkovou zřetelnost, čitelnost a přehlednost; ani v jedné sestavě pak Prestige 95F nesahají až k úplným analytickým jemnůstkám a delikátnostem, zvuk si nezakládá na filigránských detailech, ale spíše na umírněné přirozenosti a nenásilnosti. Pocit čistoty a transparentnosti nicméně plně odpovídá nárokům vysoké třídy.

Hudební scénu v "Allegro Moderato" ze "Symphony No. 9" Ralpha Vaughan Williamse (1994 | Everest | EVC 9001) dokázaly reprosoustavy udržet spojitou i při poměrně velkém rozkročení ozvučnic, byla proporčně velká tak, jak od velkých reprosoustav očekáváte. Lokalizace nástrojů je dobrá, vlastně velmi dobrá, ale není to holograficky precizní zvuk - reprosoustavy jsou disciplinované a přednes přehledný, ale spíše až trochu klidně nenápadný, než dominující. Rogue pak zvuk celkově nafoukne a ten jako kdyby se protáhl i směrem dopředu a dozadu, takže máte pocit, že v místnosti je více vzduchu a hudba je dominantnější.

"Please Read the Letter" Roberta Planta a Alison Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) ukázala, že Prestige 95F jsou ve svém jádru především klidné a univerzální, nezdůrazňující ty negativní aspekty nahrávek; reprodukce byla kultivovaná v každém okamžiku, vlastně příjemně plynoucí a třeba s dotekem elektronkové plnokrevnosti Rogue se neutrální a trochu sušší, techničtější charakter Paradigm proměnil v příjemně poslouchatelný a vláčně plný - reprosoustavy snadno přijmou vlastně jakýkoliv vliv zvenčí a samy ze sebe zachovají onu snadno poslouchání.

Velké sloupky Paradigm Prestige 95F jsou velké, moderní a univerzální - snadno zapadnou i přes svou velikost do široké škály interiérů, stejně jako zapadnou do široké škály sestav i hudebních vkusů, protože snadno přejímají charakter elektroniky a vystihují charakter nahrávek, aniž by samy sebe nějak tlačily do centra pozornosti. Jsou spořádané, netlačí na pilu, nesnaží se být analytické ani efektně dramatické - naopak jsou dostatečně dimenzované proto, aby nepůsobily v žádné situaci "přiškrceně" a tak můžete v klidu poslouchat co chcete, jak chcete a kdy chcete. Pokud chcete šťavnatý, muzikální zvuk drajvem, připojte elektronky Rogue, pokud chcete neutrální a maximálně autentický přednes, zvolte Parasound - Paradigm se vždy ochotně a snadno přizpůsobí a poddají, aniž by ztratily to základní, tedy čistotu a disciplinovanost.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, s akustikou řešenou stavebními úpravami i výrobky Vicoustic

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odezva trochu trpěla poddimenzovanou velikostí poslechové místnosti na spodní hranici použitelnosti, na druhé straně ani s tímto vědomím nepatří frekvenční odezva k ideálně vyrovnaným. Je vidět mírný přídech "loudness" charakteristiky se zdviženým "hezkým" vyšším basem a hlavně výraznými výškami s výrazným vrcholem kolem 10 kHz. Zvláštní a patrně i poslechovou místností zdůrazněný je propad na 400 Hz, vynikne o to víc, o kolik výraznější je pásmo 60 - 300 Hz. Reprosoustavy bez problémů pokračují - byť s o něco menší energií - až k metě nějakých 25 Hz. Propady ve frekvenční charakteristice jsou pak nejvýraznější kousek za deklarovanými přechodovými frekvencemi.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ačkoliv Paradigm definuje Prestige 95F jako kompatibilní s 8 ohmy, mezi 100 a 300 Hz impedanční křivka klesá až pod hranici 4 ohm a celkově se pohybuje spíše tak, že by si reprosoutavy zasloužily označení 4 - 6 ohmové. Sedlo mezi prvními peaky napovídá o naladění bassreflexu na cca 38 Hz. Celkově průběh impedanční křivky neukazuje žádné nespojitosti nebo prudké přechody, signalizující případné stojaté vnitřní vlnění nebo rezonance kabinetů. Také elektrická fáze má poměrně klidný, bezkonfliktní průběh, takže se u Prestige 95F nemusíte nijak zvlášť ohlížet na použitou elektroniku.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

--- --- --- --- ---

KLADY

+ snadno se rozehrávají

+ transparentnost a minimum vlastního charakteru

+ celková čistota

+ pěkný moderní design

+ pocit spořádanosti

ZÁPORY

- na tak velké reprosoustavy můžete někdy postrádat objem a hutnost basu

--- --- --- --- ---

Napsal: Daniel Březina

Zdroj: https://www.hifi-voice.com/