Kanadský Oracle patří mezi nápadité výrobce gramofonů a také mezi první, kdo ve zlatém věku vinylů několik dekád nazpět aplikovali důsledné odpružení a potlačení vibrací pro co nejčistší zvuk - v tomto duchu mimochodem velmi úspěšně pokračují dodnes. Mimoto se ale firma pustila také do CD přehrávačů, byť má v nabídce prakticky jen dva. Skvělý "velký" CD2500 MKIV (který je k dispozici i jen jako čistý transport), z něj odvozený "malý" CD1000 MKIII (jejich podobnost nám snad dovolí brát je jako variaci jednoho modelu) a nakonec stylový Paris CD250.

Tento CD přehrávač patří do řady moderních, designových komponentů Paris a svá technologická řešení staví až na druhou kolej za barevné povrchy nebo neobvyklé šasi, které (podobně jako na gramofonu stejného jména) zaujme jedním "sníženým" rohem.

Čelní straně dominuje černý vsazený obdélník, zabírající téměř celou šířku přístroje, v jehož tmavé ploše jsou jak po levé straně dvířka mechaniky, tak vprostřed ovládací tlačítka, tak napravo malý, ale rozumně čitelný a informativní displej.

Zadní panel tvoří kovový plát s množstvím perforací - v levé části je napájecí zásuvka s kolébkou, v části pravé sada šesti konektorů, které mají poněkud hůře čitelné gravírované popisky. Když se ale zorientujete, zjistíte, že pár symetrických XLR konektorů a pod nimi umístěný pár nesymetrických cinchů jsou analogovými výstupy. Další dva cinche jsou pak vlastně koaxiální digitální konektory - jeden vstup a jeden výstup.

Přístroj má poměrně výrazné rozměry s šířkou 43,2 cm, hloubkou 38,1 cm a výškou 10 cm. Váha 7,75 kg pak dává tušit, že konstrukce je dostatečně pevná. To má co dělat i již zmíněnou neobvyklostí šasi - je totiž vyrobeno z MDF, na které je ručně rozleštěný hluboký lak.

Základem konstrukce je naddimenzovaný napájecí stroj s důrazem na stabilní napětí. Mechanika podporuje pouze čistá Red Book CD, signál načtený z mechaniky nebo koaxiálního vstupu zpracovává jeden čip Burr Brown PCM1792 s maximálním rozlišením 24 bit / 192 kHz. Analogové výstupy jsou konstruované jako diskrétní - standardní model nabízí XLR a RCA výstup z jednoho modulu, za příplatek ale můžete mít nezávislý výstupní modul s plně symetrickou konstrukcí, kdy XLR výstupy fungují ve skutečně symetrickém zapojení.

Paris CD250 má pracovní frekvenční rozsah 20 - 20 000 Hz (+/- 0,5 dB), celkové harmonické zkreslení pod 0,001% a odstup signálu a šumu 110 dB, přičemž dynamický rozsah činí až 125 dB.

CD přehrávač Oracle Paris CD250 jsme poslouchali v showroomech pražského studia Voix, kde jsme používali primárně dělený zesilovač Viola Crescendo / Concerto s obměnou v podobě Anthem STR Integrated, srovnávat jsme mohli s Oracle CD2500 MKIV nebo dCS Network Bridge a to za poslechu OceanWay Sausalito nebo Paradigm Monitor SE 6000F a dalších. Používali jsme kabely PS Audio a Genesis.

Robustní a měkká basová linka v "The Hunter Gets Captured by the Game" od Massive Attack ("Batman Forever" | 1995 | Atlantic | 7567-82759-2) byla v podání Oracle až trochu pompézní, načančaná, ale kouzelně energická. Vřele kulatý zvuk vás obejme a pohladí, svým laděním daleko od digitálního světa možná neaspiruje na pocit technicistní brilance a dokonalosti, ale rozhodně umí naplnit hudbu pocitem plynulého pohybu zvukové masy.

Bohatá, vřelá barevnost s "analogovým" nádechem sluší také vokálnímu pásmu, zejména pokud holdujete už tak pěkně jemným nahrávkám jako je "Walk On By" Diany Krall ("Quiet Nights" | 2009 | Verve | 0602517981256) - ve stotisícové kategorii přitom zvuk obstojí i z pohledu čistoty a prokreslenosti, není to jen "hezký" zážitek, dává najevo i velmi dospělým způsobem plasticitu záznamu, byť tak činí měkce kultivovaným způsobem. Na většině systémů velmi zřetelné sykavky jsou tu zklidněné a přesto nemáte pocit, že by byl nad vokálem nějaký netransparentní "samet" nebo jiná překážka.

Cinkot perkusí v "Indigo Dreamscapes" DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities Live..." | 1993 | Jazz Door | JD1251/52) byl velmi konkrétní, ne sice třeba tak samozřejmý a tak přirozený jako u CD2500 MKIV, ale stále pěkně zřetelný, poctivě high-endový. Jednotlivé svižné údery jsou precizně separované a zvuk je tu nohama pevně na zemi, na rozdíl od většiny frekvenčního rozsahu jako kdyby tu měkkost ubyla, takže vyniknou pevná doznění jednotlivých zaznívajících tónů, podtrhující velmi solidní detailnost.

Rázný Straussův "Radeckého pochod" ("Dynamic Experience Classics Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS6111139) vyzněl s přitažlivou pozvolnou houpavostí, dynamicky se Paris CD250 umí nadechnou, byť rázně dává najevo touhu po poskytnutí pohodového, měkčího, velkého zvuku s objemností, spíše než dramatickou makrodynamickou a úderností. Cítíte tak zvolna se vzdouvající energii, mocnost a přitom poddajnost.

Ačkoliv je "Puer natus est nobis" od benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) je čistě vokální nahrávka, protože je pořízena v klášterních prostorách s velkou ozvěnou, vyžaduje mimořádně kvalitní systém, aby byla plně srozumitelná. Oracle Paris CD250 si nevede nicméně špatně, vnímáte tu už přítomnost vícero různých hlasů a různými barvami, vnímáte je s nenásilnou přirozeností, ale už není nijak snadné zaměřit se právě na jeden z nich. Reprodukce je neanalytický, jemná, plná a i když tu nejsou takové ty mikronuance, které podtrhují vjem onoho chrámového prostoru, rozlišení je z celkového pohledu prostě dobré.

Hudební scénu ve "Flamingo" Charlie Minguse ("Tijuana Moods" | 2000 | BMG France | 74321749992) vykouzlil přehrávač velice pěkně. Cítíte spojující vrstvu jakési vřelosti a přesto je snadné lokalizovat jednotlivé instrumenty, které jsou navíc jaksi naprosto přirozeně oddělené v celé té nekomplikovaně přehledné scéně - a to jak v pravolevém, tak předozadním směru. Nevnímáte takový ten technický rozměr bodové zaostřenosti a i tak nejde stereo bázi pojmenovat jinak než jako výtečnou.

Nejsilnějším vjemem, který při poslechu Paris CD250 tane na mysli je ten, že všechno je prostě nenásilně příjemné - tak jako v "The Queen and the Soldier" od Suzanne Vega ("Tried and True - The Best of" | 1998 | A&M | 540 945-2). Ani tvrdší, říznější nahrávka nemá žádnou nepříjemnou hranu nebo ostrý moment, který by vás vyrušil z poslechu a přesto je bohatá, prokreslená, je solidně strukturovaná a má hloubku, je to jednoduše ten prožitek, který vám udělá radost a kvůli kterému chceme hudbu poslouchat na hi-fi sestavách. Přehrávač prostě umí vydolovat z nahrávek tu jiskru a život.

Oracle Paris CD250 je přehrávač koncipovaný jako lifestyle pro náročné (bez jakékoliv negativní konotace), tedy s důrazem na designové možnosti, ale bez zanedbání vnitřní technické stránky. Přestože některá místa šasi nesou neklamné známky ruční práce (třeba zmíněné gravírování), poslech hudby, o který nakonec běží, je přes tento přehrávač naprosto pohodový. To, co si mnozí spojují hlavně s kouzlem vinylů nebo elektronek tu je nosným charakterovým prvkem a luxusní vřelost, bohatost a barevnost jsou prostředníky k emocím a to ve štědré porci. Jistěže to není cesta pro ty, kteří preferují detaily a moderní, projasněný a super konkrétní zvuk, ale naopak je to skvělá cesta k hudbě pro ty, kteří preferují obsah nad formou a čarokrásná okouzlení nad chladnou logikou.

--- --- --- --- ---

KLADY

+ designově zajímavý kousek

+ má atraktivně muzikální ladění

+ svižná mechanika

+ digitální vstup

ZÁPORY

- kvalita zpracování některých míst by mohla být lepší

--- --- --- --- ---

Napsal: Daniel Březina

Zdroj: https://www.hifi-voice.com/