Když v roce 1993 zakládal Holanďan Charles van Oosterum svou již druhou značku – Kharma – patrně tak nečinil s touhou nabízet to nejdražší ve světě domácí reprodukce zvuku. Nicméně, čas a geneze jeho vize ho k této pozici na nějakou dobu skutečně dovedly a ani dnes, přestože jsou ve světě už i dražší kreace, nepatří Kharma k žádnému low-endu, naopak si za své prémiové (až ultra prémiové) zboží nechává tučně zaplatit a je jedno, zda jsou to reprosoustavy, zesilovače nebo třeba kabely či nábytek.

Vstupenkou do světa luxusu značky Kharma je malý sloupek ze základní řady Elegance – jde o S7, potažmo S7-S. První „S“ v názvu značí Single, neboli jediný osazený středobas, 7 pak jeho průměru a druhé, příplatkové „S“ jest pro „Signature“, neboli středobasový měnič s lepší specifikací. V tuto chvíli bychom mohli technický popis ukončit, protože v podstatě víte úplně všechno důležité.

Faktem ale je, že pod nenápadným, ale krásně provedeným zevnějškem Elegance S7-S se ukrývá snad až překvapivé množství technologie a praktického know-how. Začněme samotnou ozvučnicí – je lehce zakloněná, posazená na masivních, diagonálně orientovaných kovových nohách a má polygonální tvar, tak trochu připomínající rakev nebo gotickou věž.

Pod nádherným, hlubokým a zjevně drahým lakem je ozvučnice z MDF profilů o síle plných 3,5 cm pro minimalizaci rezonancí. K vizuální působivosti přispívají i zaoblené hrany, ty pak potlačují i difrakce na okrajích kabinetů.

Vpředu jsou u S-7S osazené dva měniče, v souladu se zaměřením na skutečný luxus jsou samozřejmě krásné zapracované a mají zdobenou planžetu, respektive rámeček, kde není ani stopy po šroubech.

Stěny jsou vepředu i po bocích zdobené kovovými štítky, vzadu pak je dokonce obrovská kovová deska, na jejíž vnitřní straně najdete namontované frekvenční výhybky a kde ve spodní části je zapuštěný obrovský nátrubek bassreflexu (krásný kovový odlitek, mimochodem) a také pro firmu charakteristické řešení reproterminálů. To zaslouží zmínku, neb jde vlastně jen o dva plné kovové trny, chráněné plastovou krytkou, kterou na místě přidržuje velký šroubovací prvek. Terminály tak akceptují pouze připojení přes vidličky, které zasunete do chrániče spodem a zafixujete oním šroubovacím prvkem. Originální a přitom technicky smysluplné řešení dobře ilustruje celkový přístup značky k věci, tedy zaujmout, ale zároveň neošidit funkční podstatu.

Kharma Elegance S7-S se i díky svým tvarům jeví poměrně skladné, ale fakticky jde už o středně velké sloupky s výškou 97,2 cm, šířkou 35,8 cm a hloubkou 55,3 cm. Váhu výrobce nespecifikuje, ale soudě podle pracnosti manipulace to nějaká ta kolem půl metráku být může.

Výškám je dedikována kopulka o průměru 2,5 cm, zasazená v jemně tvarované planžetě / zvukovodu a zasazená za jemnou mřížkou. Ta tu být musí z ochranných důvodů, protože jde o beryliovou membránu.

Poslouchali jsme verzi Signature, tedy tu vybavenou 18 cm širokou membránou typu Omega-7. Jde o ultra pevná uhlíková vlákna v kombinaci s pryskyřicí. Celý tento reproduktor si prý Kharma vyvíjí přímo v Holandsku.

Součástí Signature upgradu je mimochodem i dodatečné vnitřní tlumení kabinetu, lepší použitá vnitřní kabeláž a připevnění bassreflexového nátrubku a obvodů frekvenční výhybky pomocí antivibračního materiálu.

Dvoupásmové Elegance S7-S mají deklarovaný frekvenční rozsah 29 – 30 000 Hz (bez udané tolerance), mají jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Reprosoustavy jsme mohli poslouchat v pražském studiu Voix, kde zdrojem signálu byl buď PS Audio PerfectWave Memory Player a DirectStream DAC, alternativně dCS Bartók a to ve spojení s D’Agostino Momentum Stereo S250 nebo povětšinou netypické kombinaci stolku a elektroniky Kharma Visionair. Propojeno bylo kompletně kabely Kharma. Ke srovnání byly k dispozici Kharma dB9 a dB11-S.

Je pravda, že v místnosti stály S7-S poměrně dost daleko od zdí, takže jejich basový rozsah byl rozhodně menší, než mohl být, ale faktem je, že baskytara v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) nebudila dojem žádné dramatické hloubky (tak jak to umí vyšší modely značky), o to ale přesněji hluboké tóny působí. S7-S si mezi své přednosti rozhodně mohou připsat dobrou čitelnost basu a od frekvencí těsně pod 100 Hz pak i vlastně výtečnou autoritu a konkrétnost. Kharma nehraje suše, ale ani neakcentuje „okrasnou“ vřelost, je to dobře vyvážený bas, který se svého charakteru drží snadno při (relativně) tišším poslechu a nerozpadne se ani při dosti vysoké hlasitosti.

Vokál Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) byl přirozeně dominantní, měl své místo zřetelně vpředu před nástroji a přes lehce hedvábnější signaturu byl lehoučký, snadno srozumitelný, ba téměř hmatatelný v tom kouzlu, které leckdy nabízí kompaktní dvoupásmové „monitory“. Čistota je přirozená, netechnická a příjemně kultivovaná, Kharma tu velmi snadno přejímá jako dominantní charakteristiku toho kterého zesilovače či zdroje signálu a přesto zůstává v pozadí trochu svá, vždy civilizovaně „normální“. Vyplatí se nicméně pečlivější párování, s některými přístroji analytičtějšího typu může nakonec být zvuk trochu suchopárný. Přestože pak detaily jsou podané trochu „nenápadně“, tak rozlišení je už velmi solidní.

Nejvyšší část frekvenčního spektra byla – soudě podle činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) – ukázněná, uvolněně jemnější a tak nějak přirozeně znělá a rychlá. Není to přednes „na sílu“, netlačí a přesto cinkání kovu skutečně hezky cinká a zvoní, činely jsou pěkně propracované včetně dobrého pocitu plasticity a hezké tonality. Přes všechnu detailnost a vlastně celkově slušnou přesnost není zvuk nejvyšších frekvencí agresivní, tvrdý nebo ostrý – zejména tady je cítit, že S7-S patří do vyšší cenové třídy.

Na jednu stranu očekáváte od půlmilionových reprosoustav už opravdu hodně, na stranu druhou jsou to stále jen dvoupásmové a vlastně středně velké sloupky, u nichž jsou jisté limity prostě logické – minimálně ty, které byly patrné v kontextu srovnání s výrazně většími sourozenci. I tak byly mohutné bubny v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) docela pěkně podané, ať už co do pocitu velikosti nebo důraznosti. Dynamika celkově prostě vůbec není špatná, byť každá rána je v doznění lehce měkčí – reprosoustavy každopádně zvládají dát ten pocit autority už poměrně potichu (záleží tedy na zesilovači…) a drží dobře i pěkně nahlas.

Rozlišení Kharma S7-S by se patrně dalo dobře shrnout jako „informativní, ale neanalytické“ – v živém záznamu „Fortysomething“ od Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) se hloubka prokreslení pozná podle toho, jak dobře jsou slyšet bohaté, ale „zasunuté“ ambientní zvuky a ruchy klubového prostoru. Kharma se tu soustředí hlavně na propracování středního a nejvyššího pásma, dění je celkově dobře přehledné, tak nějak přirozeně a nenásilně. Hudba se zdá být podaná s pěknou vzdušností, byť třeba onen zasunutý ambient zůstává skutečně tak trochu v pozadí. Je otázkou, zda to ale není dobrým znakem skutečné autenticity a věrnosti signálu, byť fakticky S7-S zřetelně preferují klidnost nad takovým tím moderním pocitem technické brilance.

Podání prostoru hudební scény v „Dream about you“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) dosti záleželo na pozici v místnosti - a to jak na pozici posluchače, tak na pozici samotných reprosoustav. Je třeba si je pečlivě natočit a najít jim i správnou vzdálenost. Sweet spot je tak poměrně výrazný, optimální poslech je skutečně pro jednoho – audiofilie je nicméně sobecký koníček, to se nedá nic dělat. Když ale všechno zaklapne jak má, je prosto luxusní. Hluboký, osvobozený od hmoty ozvučnic, propojený a vskutku trojdimenzionální. V tomto jsou S7-S vynikající jak se sluší a patří.

Celkově se Kharma S7-S poslouchají velmi snadno, respektive tak snadno a dobře, jak dobře hraje k nim připojená elektronika. Taková „Breaking Silence“ ze stejnojmenného alba Janis Ian (1993 | Columbia | 519 614-4) hrála spíše klidněji a měkčeji než dravě a průbojně, ale objektivně vzatu tu snad chybí jen trochu více basu, ale jinak hudba „funguje“. Šlape, ale nevnucuje se, má sílu, ale neunavuje přebujelostí a vůbec je to prostě příjemný, jakkoliv spíše komornější poslechový zážitek.

Holandská Kharma si jde bez skrupulí svou vlastní cestou a to i u svého nejlevnějšího modelu (byť v prémiovější „tuningové“ verzi Signature), dvoupásmových, středně velkých S7-S – povrchová úprava je řádně luxusní, estetika elegantní a vůbec jsou to pěkné ozdoby do dražšího interiéru. Čistě ze zvukového pohledu stojí za to vyzdvihnout skvělé podání prostoru (byť je třeba věnovat jim pozornost stran usazení v místnosti) a celkovou lehkost, s níž všechno zapadá na své místo, netechnicky a příjemně a je tu znát, že pod načančaným povrchem jsou dobře promyšlená a neošizená technická řešení. Jestli to všechno stačí k tomu, aby S7-S obhájily půlmilionovou cenovku, to si už musíte zhodnotit sami.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, s tlumením realizovaným nejen tlustým kobercem, ale také stavebními úpravami podlahy, stěn a stropu. Místnost je v reálu velmi výrazně zatlumená.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pokud pomineme zjevný mód prostoru na 180 Hz, jsou vlastně malé Elegance S7-S velmi důstojně frekvenčně vyrovnané, byť mají také zjevné zdůraznění na 70 Hz. Zajímavý je také poměrně pozvolný úbytek basové energie i daleko od stěn, takže v reálu můžete očekávat plnohodnotných cca 40 Hz. Zejména od 250 do 15 000 Hz je frekvenční vyrovnanost velice slušná, lepší je pak zjevně odpověď v přímé ose, než ta pod úhlem, takže se vyplatí Elegance S7-S pečlivě natáčet.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance ukazuje sedlem mezi prvními dvěma extrémně vysokými peaky na naladění bassreflexu na hodnotu cca 30 Hz. Reprosoustavy jsou pak skutečně poctivě osmiohmové, impedance neklesá pod tuto hodnotu. Je vidět maličké záchvěvy, prozrazující nějakou formu rezonance, na úrovni 180 Hz a 460 Hz, nejde ale o nic zásadního. Průběh impedance je výjimečně klidný, to potvrzuje i elektrická fáze, která krom běžného chování v oblasti pod druhým peakem působí výjimečně klidně a je tak vidět, že si s frekvenční výhybkou a technickým návrhem obecně někdo dal hodně práce.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi pěkné provedení ozvučnic

+ lehkost a vzdušnost reprodukce

+ čisté a skvěle jasné středy

+ transparentnost a autenticita

+ krásná prostorovost (za správných podmínek)

ZÁPORY

- poměrně dosti luxusně nastavená cenovka

- znatelná směrovost

--- --- --- --- ---

Napsal: Daniel Březina

Zdroj: https://www.hifi-voice.com/