Francouzi jsou známi svou specifickou národní povahou, vkus v oblasti estetiky a zvuku v tom pak není výjimkou a francouzské ladění hi-fi prostě poznáte stejně jako to německé, anglické nebo to severoamerické. Zářným příkladem je pařížská výrobna audio skvostů Devialet, jejíž produkce hraničí spíše se šperkařskou dílnou, než s technickou vývojovou laboratoří. Přesto pod slupkou stylových produktů ukrývá poměrně zajímavé technické know-how.

Nejproslulejší se dozajista tato značka stala díky sérii bezdrátových reproduktorů Phantom, které si domů můžete donést buď jako maličký solitér Phantom II nebo přeci jen robustnější a dominantnější, ač stále na oko dosti podobný Phantom I. A pokud vám to nestačí, u obou si za ne úplně malý příplatek můžete pořídit o něco lépe dimenzované provedení (o pár Hz širší frekvenční rozsah a dvojnásobný výkon zesilovačů), které dokáže hrát zdánlivě jen o pár decibelů hlasitěji, ale v reálném světě to značí slyšitelně lepší schopnost vyplnit prostor. No a do třetice je u obou provedení díky přehledné firemní aplikaci snadné spojit dva stejné kusy do stereofonního páru a přiblížit se tak klasické hi-fi koncepci, byť ve velmi moderním hávu.

Phantom I

Devialet se chlubí, že za vývojem současné generace modelu Phantom je 10 let zkušeností, přes 200 patentovaných řešení a tým stovky vývojářů z oblastí od aerodynamiky přes automobilový průmysl až po akustiku a mechanická řešení. No a upřímně – je to vidět.

Slovo unikátní je poměrně zprofanované, ale na Phantom I jednoduše sedí – organické tvary jsou luxusní, košaté a přitom tak štíhle čisté, šik a sexy, že snadno zapadnou do libovolného současného i klasického interiéru a budou zároveň poutat pozornost i nevtíravě prostor doplňovat, aniž by čněly. Devialet tu rozhodně uspěl ve velmi náročné disciplíně.

Těžko popisovat každý jednotlivý detail tohoto reproduktoru – kochejte se sami. Při každém pohledu najdete nový záhyb, nový oblouk, nový detail.

Základem je osazení trojicí reproduktorů, vpředu ční pod pěkně prořezávanou mřížkou kopulka vysokotónového reproduktoru, po každé straně je klenutý středotónový a basový měnič, který se vymyká běžnému vnímání toho, co si pod slovem reproduktor představujeme. Všechny tři membrány jsou hliníkové.

Vzadu, elegantně poloskryté téměř v místě doteku s podložkou, se nachází vstupní konektory – jednak elektrická přívodní zásuvka, jednak třeba optický konektor. Primárním připojením ale rozhodně budou Bluetooth nebo Wi-Fi. Phantom krom Airplay 2, Spotify Connect nebo UPnP podporuje i standard Roon Ready, kterým odemyká plně 24 bitové zpracování signálu a tedy cestu do světa vysokého rozlišení s hi-fi ambicemi.

Sílu reproduktorům dodává koncept hybridního firemního zesilovače ADH, který kombinuje klasický analogový zesilovač s digitálními řešeními, díky nimž nabízí vysoký výkon při nízkých tepelných ztrátách a tím možnosti používat jej v kompaktním šasi bez nutnosti aktivního chlazení.

Co stojí za plnokrevným zvukem z relativně kompaktních rozměrů je technologie HBI (Heart Bass Implosion) – za pomoci dvou protilehlých wooferů s opravdu extrémním výkmitem a precizní kontrolou se sledováním parametrů v uzavřené ozvučnici dosahuje Phantom I na 14 Hz.

Onu precizní kontrolu má na starosti firemní systém SAM (Speaker Active Matching) – ten přizpůsobuje provozní parametry celého systému „naživo“ přesně k procházejícímu signálu. Hlídá tak signálové špičky, hloubku, prostě všechno a zajistí, že signál nepřekročí schopnosti elektroniky a měničů a přitom nebude ochuzen.

Víceméně kulatý tvar těla Phantom I i reproduktorů vychází z teorie Olsonovy pulsující koule (Harry F. Olson byl špičkový vývojář a jeden z průkopníků na poli reprodukce zvuku v polovině 20. století) – to umožňuje zvukovým vlnám šířit se prakticky v ideálním tvaru bez odrazů, takže nevzniká nějaký jediný malý poslechový bod, ale můžete zvuk užívat v širokých poslechových úhlech.

Phantom I se i v základním provedení honosí frekvenčním rozsahem 16 – 25 000 Hz a výkonem 500 Wattů. Signál zpracovává vlastní firemní D/A převodník a DSP procesor v rozlišení 24 bit / 96 kHz a to díky výpočetní síle ARM Cortex A9 na taktu 1,25 GHz s 512 MB operační paměti.

Phantom I vám na polici zabere maximálně 25,2 cm na šířku, 25,5 cm na výšku a 34,2 cm do hloubky, přičemž váha je relativně poctivých 11,4 kg.

Phantom II

Nyní si představte zmenšenou, komprimovanou verzi všeho výše zmíněného, celého designového i technologického celku – a na světě je Phantom II, téměř kapesní verze původního konceptu.

Estetika i výbava jsou prakticky identické, jen osazení se změnilo na dvoupásmové (vpředu širokopásmová hliníková kopulka a po stranách klenuté basové membrány), přičemž výkon se snížil na stále slušných 350 Wattů.

To vše při váze 4,3 kg, šířce 15,7 cm, výšce 16,8 cm a hloubce 21,9 cm, kteréžto parametry z Phantom II činí naprosto ideální řešení do menších pokojů, byť maximální hlasitost 95 dB je stále víc než dostačující i pro běžně velké místnosti.

Oba modely jsem v sólo provedení i jako stereo pár poslouchali v pražském showroomu Voix – primárním zdrojem bylo streamování a snaha směřovala ke zhodnocení spíše přínosu stereofonie, než pitvání třeba toho, zda je digitální vstup lepší než stream (mimochodem není).

Velký Phantom I dokázal houpavou basovou linkou Dukeovy „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) naplnit poslechovou místnost od podlahy po strop a to prakticky bez jakékoliv známky blížícího se zadýchávání nebo ztráty kontroly i při až brutálních hlasitostech, které se nedají snést déle než pár desítek vteřin. Je to fascinující, cítít tak fyzicky pulsující, hmotný a hutný bas, aniž byste ho dokázali přiřadit nějakému konvenčnímu zdroji – zejména dáte-li dva do páru, efekt je fascinující a nebýt špetky efektu a dopřednosti, dal by se zvuk prohlásit plně srovnatelným s klasickou hi-fi sestavou podobné třídy. Malý Phantom II tu pak nicméně zjevné limity má – ne že by vysoká hlasitost přiměla reproduktor nějak zkreslovat, ale přestože je tu relativně dobrý pocit hloubky, chybí takový ten „hrudní“ fyzický rozměr a váha.

Zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) zněl s moc pěknou čistotou, je cítit, že zpracování signálu je skvělé, přesné a optimalizované pro konkrétní systém, dodání druhého Phantom I do páru pak hlas z lehounce éterické všesměrovosti zasadí pevně doprostřed stereofonní báze. Je to zvuk pečlivý, ale hlavně energický a plný drajvu. Menší Phantom II není zase tak daleko, byť proporce zvuku jsou menší – zato hlas z reprodukce jakoby více ční, středy jsou tu (patrně díky méně výraznému basu) přeci jen dominantnější.

No a výšky v „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) měly velmi příjemnou vlastnost – neochabovaly s větší vzdáleností, aniž by ale jejich pronikavost zblízka překračovala meze slušnosti. Je to nicméně trochu ráznější, znělejší prezentace, plně v souladu se spíše lifestyle laděním reproduktoru. Ani malý Phantom II nevykazuje „přecinkanost“ nebo „plochost“ na výškách, jakkoliv jich je tu méně, jsou tenčí – tady se hodí poslouchat z menší nebo střední vzdálenosti.

Doslova fascinující – tady obrovský klobouk dolů přes DSP procesorem Phantomu – je dynamika; bubenické sólo Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) stereofonní pár Phantom I doslova vtlačil do místnosti, ve velkých proporcích, v enormní síle a s ochotou hrát pěkně nahlas bez ztráty kytičky. Je to silný zvuk, dravý, důrazný, plný a majestátně samozřejmý na tak malý (a vlastně v daném kontextu ne tak drahý) reproduktor. I tady je znát mírný efekt a když budete velmi přísní, vliv DSP v jistém pocitu umělé zkrocenosti reprodukce tu je, ale pokud se vžijete do hudby a budete ji chtít jen poslouchat, stereo pár Phantom I vám dodá energie jako ze soukromé jaderné elektrárny. Menší Phantom II se zase tak neliší, ale jelikož je přeci jen méně transparentní, méně odvážný při vyšších hlasitostech a kompaktnější nejen fyzicky, ale i zvukově, výsledek je trochu opatrnější a ta kýžená mohutnost a dynamičnost tu tak úplně není.

Pokud pak chcete řešit prostor nahrávek, tak „Messy Bessie“ Jimmy Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) byla z jednoho reproduktoru (lhostejno, zda šlo o Phantom I nebo Phantom II) tak trochu „všude; fokus je menší, ale zase nemáte pocit, že by byl zvuk vázaný v ozvučnici reproduktoru. Se stereofonním párem pak ozvučnice pocitově zmizí a zůstane hudba – precizní kontrola pomáhá výtečnému stereofonnímu zobrazení s moc pěknou plasticitou.

Upřímně řečeno, Devialet Phantom nás jako koncept překvapil – pozitivně. Menší Phantom II je spíše doplněk do menších koutů domácnosti nebo tam, kde se poslouchá zblízka. Má – i na svou cenu – jisté limity v transparentnosti i plnokrevnosti, ale celkově vůbec není špatný. Ale Phantom I, to je skutečně něco – nedá se říct, že by to bylo levné řešení, zejména když přistoupíte na hru se stereofonním párem (a zdá se, že to za to docela stojí), ale dostanete špičkový designový i technologický kousek, který možná nectí stoprocentní puristickou audiofilskou věrnost nahrávce, ale umí vám dát „hudbu naplno“ – je to zážitek poslouchat přes Phantom I, zážitek silný, dramatický, rozechvívající podlahu i vnitřnosti, když je třeba. Devialet Phantom I patrně v oboru bezdrátových řešení nemá konkurenci – je to fantastická manifestace možného v luxusní formě.

--- --- --- --- ---

KLADY

+ sexy koncept

+ neuvěřitelně silný, dynamický zvuk vůči velikosti

+ bezproblémové ovládání

+ minimální směrovost

+ dobrá celková úroveň čistoty i čitelnosti

ZÁPORY

- menší model má limity transparentnosti