Za českou značkou Deeptime stojí dvojice mladých techniků, kteří se nadchli pro myšlenku udělat audio tak nějak jinak a přitom seriózně. Využili svých znalostí, vzdělání i přístupu k technologiím a vytvořili první reprosoustavy a subwoofer vytištěné 3D tiskárnou z písku - i když je to v praxi přeci jen trochu komplikovanější, dost možná to jsou první prošlapané stopy na stezce vedoucí k budoucnosti. Koneckonců, co všechno je možné, to je evidentní už na první pohled.

Systém Deeptime Ionic je 2.1 sestava aktivního subwooferu, jehož elektronika se ale stará i o "pohon" satelitů, ovládání hlasitosti a vůbec všechno, co je k chodu celého systému třeba. Sestava přijde na svět v limitované edici 1 618 setů - tak jako v téměř každém prvku se tu projevuje respekt ke zlatému řezu, tedy poměru 1,618.

Spirula

Jsou to ale dozajista pasivní satelity, které zaujmou oko a které koneckonců budou téměř jistě i tím, co bude v interiéru vidět nejvíce. Jejich design vychází z přírodních zákonitostí, jde vlastně o zvětšenou hlemýždí ulitu, respektující poměry zlatého řezu či přesněji Fibonacciho spirály. Jde vlastně o matematicky precizní a přesto vrcholně organický, přirozený tvar. Ten samozřejmě objevily už legendární "šneky" Bowers&Wilkins Nautilus, nicméně v takto kompaktní formě (a navíc v oproti Nautilům takto kompaktní cenovce) se objevuje dozajista poprvé. Je to zejména díky technologii 3D tisku, která písek a proprietární pojivo změní během pár hodin v kýžený tvar.

Ulita uzavřené ozvučnice stojí na třech mimořádně ostrých nožkách a vpředu se otevírá plocha třípalcového širokopásmového měniče s výrazným a odolným polymerovým závěsem kolem bambusové membrány a kovovým vrchlíkem. Vzadu dole jsou pak reproduktorové terminály, pro zachování celkové čistoty jsou jednak bez klasického označení polarity (to řeší velmi decentní kroužek kolem otvoru jednoho z terminálů) a jednak mají tvar stejný jako nožky, jen s pochopitelně seříznutou špičkou.

Náklon ozvučnic je záměrný - umožňuje totiž usazení na pracovní stůl a zvuk přesto míří přímo na vaše uši. Vnitřek ozvučnic je pak tlumený a odbourávající energii zadní strany membrány tedy nejen "zamotaným" tvarem.

Reprosoustavy Spirula jsou v reálu malinké - do hloubky jdou jen 20,8 cm, na výšku mají 22,2 cm a na šířku 11,7 cm, takže opravdu snadno zapadnou i na zmíněný pracovní stůl. S ohledem na to je váha 2,4 kg poměrně citelná.

Výrobce udává frekvenční rozsah 75 - 20 000 Hz (ovšem bez tolerančního pásma), jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost 87 dB / W / m.

Thunderstone

Ačkoliv reprosoustavy si můžete koupit i samotné, primárně jsou dodávány ve 2.1 systému Ionic, jehož srdcem je aktivní subwoofer / řídící jednotka Thunderstone.

I ten je vyroben z písku technologií třírozměrného tisku, i ten pak respektuje organické tvary. Inspirací tu prý byly fosílie mořských ježků, rozměry definuje zase a znovu úcta ke zlatému řezu. Ve spodní části ozvučnic jsou vykrouženy na každé ze tří stran otvory, jimiž jemně "prosakuje" světlo z LED zdrojů a podtrhuje celkovou zajímavost řešení, protože to pocitově prostě není žádný laciný efekt. Asi nepřekvapí, že otvory mají 1,618 palce v průměru.

I ozvučnice Thunderstone stojí na maličkých nožkách s hroty ostrými jako břitva - je to nutné, protože na spodní straně se nachází membrána basového reproduktoru. Naopak na horní straně je jediný ovládací prvek a to je ovládání hlasitosti, tvořené dvojitým kroužkem. Můžete tak regulovat hlasitost celkovou, nebo jen hlasitost subwooferu. Frajeřinkou pak je fakt, že jde o magnetické kroužky, které nejsou fyzicky nijak propojené s ovládací elektronikou. Na zadní straně (respektive díky celkové třístranné symetrii spíše prostě na straně, kterou nejpravděpodobněji odvrátíte od sebe) se nachází opět nenápadně označné reproterminály, dvoupólová napájecí zásuvka a 3,5 mm vstupní jack, kombinující analog s optikou.

Thunderstone už pak není tak malý jako jeho satelity - rozkládá se na půdorysu 37,2 x 37,2 cm a roste do výšky 23,9 cm, jeho celková váha dosáhla 6,5 kg. Je to i díky tomu, že použitý 5,75" kónus reproduktoru pohání modul se zesilovačem třídy D, který dává nevelkých, ale zjevně dostatečných 30 Wattů do 8 ohm na každý kanál satelitů a 55 Wattů pro subwooferu při hodnotě THD+N pod 0,005%. Elektronika krom již zmíněného analogového a digitálního signálu vedeného kabelem zvládá "polknout" i data vysílaná přes Bluetooth - zvládá aptX a AAC kodeky. Subwoofer pak hraje mezi 40 a 200 Hz.

Kompletní systém Ionic jsme poslouchali v pražském showroomu Voix a to jak přes Bluetooth ze služby TIDAL, tak přes vstup z PS Audio DirectStream MemoryPlayer a PS Audio DirecStream DAC Junior. Napájelo se pračkou PS Audio Power Plant 15 a propojeno bylo kabely Audio Art.

Srovnávat jsme mohli s mimořádně širokou škálou sestav - mimo jiné třeba s PS Audio DirecStream Memory Player / DirectStream DAC / D´Agostino Progression Pre / D´Agostino Progression Stereo / Wilson Audio Sasha DAW, ale také třeba na stejném zdroji signálu jako hrál systém Deeptime, jen následoval Parasound P5, Parasound JC5 a Wilson Audio Tune Tot nebo Paradigm Premier 200 B a Premier 800 F. Poslouchali jsme také jen samotné reprosoustavy bez subwooferu a to i v redakčních podmínkách na OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140.

U tak maličkých ozvučnic s tak maličkými širokopásmovými měniči se těžko věří, že by se měly byť jen přiblížit energií a hloubkou k pocitu plného kontrabasu tak, jak ho najdete v "Nu Nu" Avishai Cohena ("Continuo" | 2006 | Razdaz | RD 4603) - dost možná ani pohled na stále spíše středně velký subwoofer na jistotě nepřidá. Každopádně ale právě díky subwooferu, když si dáte tu trochu práce, abyste korektně nastavili poslechovou hlasitost systému jako celku a subwooferu zvlášť, tak právě díky subwooferu se line z 2.1 setu zvuk až nečekaně efektní. Objemově se rozhodně neupejpá, naplní v klidu i středně velkou místnost a nemáte pocit, že by to byl bas a pak nic - naopak sladění systému je velmi solidní. Bas jako takový je měkký, hodně kulatý a spíše nadýchaný, poddajný a vřelý, než utažený a audiofilsky přesný. Není to o dokonalé přesnosti, ale spíše o zážitku, bohatém a nečekaně hlubokém.

I hlasy smíšené vokální kapely The Singers Unlimited ve "Sweet Georgia Brown" ("Masterpieces" | 1994 | MPS | 523 521-2) byly příjemně vřelé, hebké a lehké, transparentnost je vlastně slušná a je cítit, že si vývojáři dali při ladění systému nějakou tu práci. Hlasitost, zejména pokud nehrajete přes kompletní systém, je nutné trochu krotit, reproduktor má díky své koncepci a rozměrům přeci jen určité limity - ale zato hraje solidně i potichu. I tady je důraz kladen hlavně na takový ten tučný, barevný, plný zvuk s pohodovostí, mnohem spíše než na nuance a audiofilskou analytičnost.

Cinkot vibrafonu v "Children´s Song" Garyho Burtona a Chicka Corey ("Crystal Silence" | 2009 | ECM | 176 8057) byl přes všechna očekávání takový křehký a jemný, ale přes jistou stopu sladkého zjemnění tu je solidní rozlišení a solidní pevnost. Celkově je to stále takový ten jemný, poklidný zvukový charakter, ale přesto máte pocit, že reprosoustavy umí signálu umést cestičku a udržet ho čitelný a pěkně zřetelný. Možná v konečném součtu Ionic působí, že dává právě nejvyšším tónům o něco více prostoru než středům a basům.

Celkové dynamice samozřejmě hodně pomáhá přítomnost subwooferu, třeba elektronická "Eden" od Stéphana Pompaugnaca ("Hotel Costes" | 2008 | Pschent | WAG 384) prostě šlapala a i když na vás samozřejmě Ionic fyzicky nezatlačí, rozhodně nabídne víc energie, víc zvuku, než se zdá. Je to takový ne snad přímo důrazný, ale mile houpavý, plnokrevný zvuk. Je cítit, že když na Ionic přitlačíte a dáte mu co proto, že se malý širokopásmový reproduktor už necítí pohodlně, že je stavěný na běžnou domácí hlasitost, kterou zvládnete dlouhou dobu - tam prostě funguje Ionic nejlépe.

Pokud je vaší prioritou rozlišení, taková ta audiofilská soustředěnost a jemné nuance, Ionic ve své celistvosti a vyladěnosti pro pohodový zvuk možná není úplně pro vás - ve "Feeling yourself disintegrate" ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644) bylo cítit, že klasicky koncipovaný systém by se asi více soustředil na nuance, na takové ty drobné dozvuky, na prezentaci šumu pozadí, ale přes jistou pohodovou kulatost, přes laskavý celkový charakter a takzvaně "hezké" vyladění vlastně není hudba žádný chumel, je dobře čitelná, solidně čistá a přehledná uvolněným, nezdůrazňovaným stylem, který ale splňuje s nadhledem náročné hi-fi standardy.

Podání prostoru hudební scény v "Ruby, My Dear" Thelonia Monka a Johna Coltranea ("Monk with Coltrane" | 2010 | OJC Remasters | 0888072319899) je nicméně fajn, vlastně víc než fajn, je opravdu dobré - může za to dost pravděpodobně širokopásmový měnič, tedy žádné fázové posuny mezi pásmy a další podobné nešvary, které je třeba ne úplně jednoduše řešit při použití více měničů. Spojitost scény nemizí ani při poměrně výrazném roztažení satelitů, lokalizace nástrojů v pravolevém směru velmi dobrá a na scéně je dost místa a vzduchu. Prostě je to pěkné, navíc můžete poslouchat jak zblízka, tak ze střední vzdálenosti a přehlednost ani soudržnost nemizí.

Největší devizou systému Deeptime Ionic (a ostatně cílem všech luxusně-lifestyle řešení podobného typu) je ale snadný poslech, relaxovaný, neúnavný zvuk, díky kterému vás nevytahá za uši ani mírně vyšší hlasitost při poslechu trochu syrového zpěvu Aurory v "Murder Song (5, 4, 3, 2, 1)" ("All My Deamons Greeting Me as a Friend" | 2016 | Decca | 0602547370778). Hudba má puls na basech, je ale celkově nevtíravá, kultivovaná a všeobecně propojená. Není to tah na branku nebo divoký koncert, je to ale umírněná všestrannost, je to prostě příjemný hudební zážitek bez hran, ostrosti či jakékoliv otravnosti.

Systém Deeptime Ionic není, jak by cena mohla do určité míry napovídat, velký audiofilsky ladění high-end. Na druhou stranu, nepatří v celosvětovém kontextu ani mezi nic extra drahého a je třeba říct, že na to, že je to první pokus firmy a že je to nepokrytě lifestylově orientovaný produkt, tak hraje vlastně dobře. Velmi příjemně, bohatě, dostatečně energicky i čistě, ale přesto hlavně kulatě, nekonfliktně a tak, že je to zábava - cítíte jak basy, tak jasné výšky, hlasům přitom neschází srozumitelnost (patrně hlavně díky soustředěnému zvuku širokopásmového reproduktoru) a vůbec to jako celek prostě funguje, protože je cítit, že se vyladěním někdo zabýval. Když si tak nakonec uvědomíte, že Ionic je systém skutečně vyladěný, zvukově všestranný, uživatelsky komfortní (byť by se možná občas ještě nějaký další vstup nebo možnost samostatného streamování hodily), designově originální a technologicky unikátně vyrobený, tak žádaná cenovka rozhodně není přestřelená a v kombinaci s limitovaným počtem setů můžete mít pocit, že máte doma skutečně luxusní lifestyle, který interiér ozdobí a nechá vás užít si hudbu každý den podle chuti, aniž by vám do cesty kladl nějaké překážky. Kéž by každý designový systém pro "běžné lidi" hrál a fungoval takhle...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose širokopásmového měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, standardním zatlumením kobercem, sedačkou a hutnými závěsy a realizovaným akustickým stropem.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném stojanu co nejdále to bylo možné.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (šedá), černá linka patří subwooferu

Jak vidno, frekvenční odpověď samotných reprosoustav si rozhodně neklade za cíl nabídnout dokonale lineární odezvu, nicméně tam, kde mají být Spirula hrát (tedy cca od 200 Hz), tam také hrají. Od této mety energie celkem výrazně roste, aby se kolem 3 kHz zase pozvolna spustila dolů (takže pásmo cca 800 - 4 000 Hz působí zdůrazněně), druhé zdůraznění je jasně patrné mezi 6 a 16 kHz, nejvyšší výšky pak celkem rychle umlkají. Také pod úhlem je patrný úbytek energie nejvyšších tónů - ideální je tedy pokud možno natočit je k sobě. Pod 200 Hz je vidět, jak na reprosoustavy navazuje subwoofer. Ten sám o sobě měřený z metrové vzdálenosti pracuje v plné síle od cca 50 Hz do cca 220 Hz, byť hlavní energii dodává 65 do 180 Hz. Možná, že na první pohled se křivka frekvenční odezvy zdá děsivá, ale v reálu tu bude trochu více basů a trochu více energie ve středním pásmu, což pro příjemný poslech většiny hudby nebude špatné. Dle ideálu audiofilské linearity má ale samozřejmě systém Deeptime do dokonalosti daleko.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka (červená) ukazuje na to, že Spirula jsou uzavřené reprosoustavy, mají lehkou rezonanci kolem 400 Hz, ale nemělo by to být nic, co by šlo snadno zaslechnout. Impedance klesá až k hodnotě 4 ohm, na druhou stranu nemá žádné prudké změny a v kombinaci s čistým a nenáročným průběhem elektrická fáze (černá) si s malým měničem snadno poradí naprosto libovolný zesilovač.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

--- --- --- --- ---

KLADY

+ originální vzhled

+ moc pěkné zpracování

+ lifestyle v parádní podobě

+ příjemný, nekonfliktní zvukový charakter

ZÁPORY

- mírně limitovaná konektivita

- zvuk má přeci jen trochu "loudness" ladění

--- --- --- --- ---

Napsal: Daniel Březina

Zdroj: https://www.hifi-voice.com/