Už bezmála čtvrtstoletí je firma bratří Dubreuilů známá jako Atoll Electronique – je ale také známá jako výrobce seriózně pojaté elektroniky za ceny, které jsou přijatelné i pro běžnou veřejnost a ani nejvyšší modely se nepouštějí do útoku na ty nejnaditější peněženky. Není proto divu, že ani druhý nejvyšší integrovaný zesilovač v nabídce není – váženo měřítky dnešního hi-fi a high-endu – není nijak extrémně drahý.

Přitom ale IN300 není rozhodně nijak chudě pojatý – šasi je robustní, materiály dobře zvolené a přestože nedává najevo okatý luxus, je celkově elegantní, jak se na francouzský produkt sluší a patří. IN300 je poměrně robustní – s šířkou 44 cm, výškou 10 cm a hloubkou 32 cm váží zesilovač plných 15 kg.

Techničnost pak zjemňují zakulacené rohy a vůbec kulatost v mnoha různých drobných prvcích, ať už jsou to okraje displeje, ovladač hlasitosti a výběru vstupu, nebo dlouhá linka, táhnoucí se jako estetická zajímavost přes celý čelní panel.

IN300 ctí jednoduchost, nikde žádné velké ani malé ovládací prvky – koneckonců, všechno lze snadno nastavit a udělat přes dálkové ovládání.

Zadní panel je pak dokonce velmi jednoduchý, všechnu estetiku si v Atollu patrně vyplýtvali na čelní pohled. Vzadu je ale IN300 praktický a čistý. Po stranách jsou vertikálně orientované pěkné reproterminály (po pravé straně se za ně dostala ještě 3,5 mm zásuvka pro spínací 12V napětí). Pod horní hranou je plejáda digitálních vstupů (2x koax, 2x optika a USB pro spojení s počítačem), pod nimi pak všestranná analogová konektivita – čtyři páry linkových cinchů, pásková smyčka (cinchový vstup a výstup), by-pass (neboli vstup přímo do koncového stupně) a dvojitý pre-out. Vedle je ještě jeden analogový vstup v podobě symetrických XLR. Napájecí zásuvka je v trochu nepraktické poloze, namáčknutá mezi terminály a XLR.

Uvnitř zesilovače dominují dva velké toroidní transformátory s výkonem 880VA a baterie plného tuctu velkých kondenzátorů s celkovou kapacitou 86 400 uF. Signálové cesty jsou po velké desce plošných spojů rozloženy v pravolevé symetrii, tranzistory jsou vždy po třech párech rozestavěny na chladičích po obou stranách, kde je mimochodem i horní kryt výrazně perforovaný.

Šestice MOSFETů na každém kanálu dává výstupní výkon 150 Wattů / 8 ohm, respektive 260 W do poloviční zátěže. Obvody používají jen nízkou míru zpětné vazby a přesnost souběhu pomáhají udržovat třeba i nezávislé regulátory hlasitosti pro každý kanál. Modul D/A převodníku staví na čipu AK4490 – díky tomu zvládne zesilovač zpracovat i PCM o rozlišení 32 bit / 384 kHz a DSD 5,6 MHz. USB port s XMOS rozhraním XUF208 má program na míru napsaný přímo v Atoll.

Atoll IN300 jsme poslouchali v pražském showroomu Voix, kde mu dělala společnost celá plejáda koponentů – napájelo se přes PS Audio Power Plant 20, poslouchalo z PS Audio DirectStream Memory Player / DirectStream DAC a z reprosoustav bychom jmenovali Wilson Audio Sabrina nebo GoldenEar Triton One.R. Propojeno bylo napájecími kabely PS Audio a signálovými kabely AudioArt. Ke srovnání byly Atoll PR200 Signature / AM200 Signature, Rogue Sphinx v2, Rogue Pharaoh nebo třeba PS Audio BHK Signature Preamplifier & BHK Signature 300.

Na to, že jde o integrovaný zesilovač, tak nabídl IN300 pěkně tučný (leč ne sádelnatě rozbředlý) basový základ – máte-li rádi poctivý, hutný, mocný basový základ, tenhle zesilovač vám ho nabídne. Dokonce i varhanní „Toccata BWV 565“ J.S. Bacha („Audiophile Test“ | 2008 | ABC Records | HD-150) zněla hutně a s až překvapivou silou, Atoll se nebojí opravdové hloubky, nabízí váhu a i když to není (ještě) takový ten obrovský, fyzicky otřásající bas, tak už to je bas opravdu pěkný a solidně artikulovaný bas.

Křehký a lehký zpěv Izumi Masuda v „May you have happiness“ („Golden Lips“ | 2009 | ABC Records | HD-121) byl na jedné straně tak nějak přirozeně civilní a jednoduchý ve smyslu dobré čistoty a přehlednosti, na straně druhé mu pak nechyběl pocit barevnosti a „lidské bohatosti“. Střední pásmo působí lehce dopředně, někde a někdy může být až na hraně efektu s lehkým přídechem tvrdosti. V každém případě je to ale zvuk vkusně čistý a s detailem dost dobrým, aby obhájil pozici na dohled high-endovému světu.

Přestože přednes IN300 má tendenci soustředit se o něco více na spodní oktávy, cinkot činelů v „So What“ Milese Davise („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byl stále v podstatě správně co do proporčního zastoupení energie. Údery byly rychlé, řízné, snad až trochu nečekaně pronikavé, vezmeme-li v potaz mocnější, ale ne úplně stažený basový základ. Podání textury činelu je velmi solidní, vnímáte i lehké dozvuky a tonálně zní IN300 příjemně realisticky. V nejvyšší části frekvenčního spektra pak z nějakého důvodu nepanuje onen dojem „hraniční ostrosti“.

Atoll má pak spoustu sil na rozdávání, dynamiku perkusí v „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Stereo Test Record“ | 2014 | ABC Records) protlačil skrze jakékoliv reprosoustavy s chutí, vášní a autoritou. Má to drajv, má to intenzitu, je to živé a úderné – přitom ale pořád dobře kontrolované, ne úplně splašené. Je tu fajnová dávka rychlosti a výbušnosti, jakkoliv stále celkově převažuje spíše ta celková tučnost a bohatost.

„Jacob’s Dream“ od Alison Krauss („Hear the Difference“ | 2012 | ABC Records | HD-148a) byla podaná rozuně čistým způsobem, rozlišení je dobré, byť ne takovým tím moderním způsobem analytické a zaměřené na detaily. Je to spíše taková „holistická“ reprodukce, organická a šťavnatá. Čitelnost a detaily k vám spíše dotlačí ten velký objem a lehká dopřednost zvuku, než samotné precizní prokreslení. Forma a pevnost jsou ale dobré, rozhodně patří do vyšší sféry. I tady je cítit dominující hlas a vůbec střední rozsah – ne dramaticky, ale přeci.

Jak už bylo zmíněno, Atoll IN300 má skutečně velké zvukové proporce, takže třeba i orchestrální „Wasser Musik“ Georga Friedricha Händela („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) měla dost místa, aby se v něm směstnal celý orchestr (no dobře, skoro celý). Prostor je pěkně pevný, roztažený, má i nějaké to solidní vnímání hloubky a nástroje jsou lokalizované s dostatečnou suverenitou, aby nahrávka byla dobře přehledná a pocitově dospělá.

IN300 je celkově šarmantní stroj, skutečně úžasně umí zdůraznit „příjemnost“, tedy takový ten těžko technickými termíny popsatelný rozměr nahrávek. Faktem ale je, že třeba Cohenova „In My Secret Life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2016 | ABC Records | HD-177) byla prostě moc hezká. Hudba se houpala a plynula bez uspěchanosti, plná, sytá v basech, jasná ve vokálním rozsahu a křehká, čistá na výškách. Zesilovač neoslňuje detaily, ale okouzluje celkovou atmosférou.

Francouzský integrovaný zesilovač Atoll IN300 by se patrně dal označit za ideálně pojatý klasický zesilovač vyšší kategorie – materiálově je dostatečně hodnotný, byť si nehraje na luxus, konektorová výbava stačí (plusové body jsou za dobrou kvalitu vestavěného D/A převodníku), hlavně je tu ale pocitově až nadbytek síly, dobrá kontrola, autorita a zejména pak plnost, barevnost a hustota. Je to krásně hladký, organicky se linoucí zvuk s laskavým basovým základem, expresivnějšími středy a klidnými výškami. Ve výsledku se jednotlivé charaktery spojí v něco, co se velice snadno a velice příjemně poslouchá a čehož nejcharakterističtějším rysem je „atmosféra“. IN300 je jednoznačně dobrý, zábavný zesilovač klasického střihu.

--- --- --- --- ---

KLADY

+ plný a úderný zvuk

+ spousta energie

+ pěkný, košatý a přesto dobře kontrolovaný bas

+ slušný modul D/A převodníku

ZÁPORY

- někdy je zvuk až trochu efektní